Slovník

Můj tří a půl letý syn si nejde pro slovo daleko

Sedíc u stolu, pomalu v rukách drtí svou snídani - pravděpodobně si myslí, že když to rozdrobí na maličké kousky, může to být považováno za odpad a nebude to muset jít. Protože je to ještě "malé pívo", ale musí sedět na velké židli, má nožky podložené dětskou židličkou, aby mu jen tak nevisely.. nechal se slyšet, že když si je nemůže opřít, tak se "prostě nenají". Jeho mladší sestra (pracovní označení Báňule) - 11 měsíců - leze jak fretka pod ním a tu a tam se mu zakousne (má jen 3 zuby) do nohy, buď do jeho vlastní, nebo do nohy jeho židle. Nevím, při čem dělá Ferda větší humbuk. Ovšem teď si Baňule vzala do hlavy, že Ferda tu malou židli na podepření nohou vůbec nepotřebuje a jala se mu ji lohnout. Chvíli se o ni prali, tedy přetahovali, Ferda při tom srozumitelně vyjadřoval svůj nesouhlas s jejím počínáním. Báňuka mu kontrovala sice nesrozumitelně, ovšem o to hlasitěji. Poměrně dlouhou dobu to bylo docela normální, běžné, v mezích. Pak to Ferdu asi fakt dožralo a pronesl "tohle mě vážně sere". Najednou bylo u nás doma ticho, že chod větráků našich počítačů se zdál být naprostoo ohlušující. Všichni jsme na sebe koukali a čekali, kdo začne. V zájmu klidného řešení této situace se toho ujal tatínek a Ferdovi vysvětlil, že tohle sice občas někdo řekne, ale on to říkat nesmí, protože je to hodně ošklivé. Ten pohled, který mi Ferda vzápětí věnoval mě určitě bude pronásledovat ještě nějaký pátek. Jsem si jistá, že příště si hodně rozmyslím, jak si ulevím, až si omylem smažu zdrojáky mého webu z FTP.... až obchodní partner změní strukturu xml, ze kterého tahám data, nic mi neřeknou a mě se kvůli tomu odmaže půlka databáze... až mi při vaření zavolá zájemce o nemovitost, Báňule se mi bude plazit po noze, Ferda do cesty postaví traktor a když se konečně dostanu až k počítači, zjistím, že wifi už zase nejde..

Musím běžet. Děti už nebaví si vzájemně prskat do obličeje, když se snaží jeden druhému dokážat, že jejich "traktor" vrčí lépe a více. A to ještě nejstarší dcera nevstala, bo když se do toho přidá ještě pubertální nespokojenost se vším okolo, asi tu ten cirkus nechám tatínkovi a budu mít neodkladnou práci někde mimo dům.

Znáte ten pocit, že někdy musíte své děti nakrátko opustit a to především pro jejich vlastní dobro?